Den 8. - Pláže na Hawaii
25.9.2011
Dnešní blog dávám na web o něco později než je zvykem. Důvod je jednoduchý. Včera jsem při psaní blogu usnul. Takže teď ráno, když se na to dívám, tak můj poslední zápis před usnutím vypdal takto: „Zdedddddddddddddddddddddddd“. Myslím, že jsem večer během půl hodiny napsal tak max. dvě věty. Ale nyní již k tomu, co bylo včera.
Příjezd v noci měl kromě jiného tu nevýhodu, že nebylo nikde skoro nic vidět. O to překvapivější bylo pak probuzení a pohled z balkónu ze 6 patra hotelu. Modré na půl oblačné nebe, zelené hory na pozadí, palmy v ulicích, příjemné ranní chladno a tyčící se hotely. Úžasná scenérie. Na to by si člověk zvyknul poměrně rychle. Ráno nikam nespěcháme. Sraz na recepci máme až v 9, ale vzhledem k tomu, se jsme šli spát po půl druhé (a po započtení časového rozdílu v půl páté), to není zas tak brzo. Dnešní program je poměrně jednoznačný - objet s půjčeným jeepem co nejvíce pláží. Na recepci si půjčujeme ručníky oproti podpisu. Chceme tři, ale už mají jen poslední dva, takže nám to pro dnešek bude muset stačit. K tomu dostaneme vysvětlení, že se vrací do koše naproti recepci a hlavně se pak musíme sami odepsat. Jak už to tak bývá, papírování je důležitější, než samotné vrácení. Vyjíždíme ranním sobotním Honolulu a kocháme se jak samotným městem, tak okolními kopci. Všude okolo nás je spoustu hřišť, vody a vysokých hotelů. Díky opravě kusu dálnice chytáme i první dopravní zácpu. První zastávku máme nad pláží Hanauma. Mírné parkovné za 1 dollar, je vyváženo vstupným 7,5 na pláž. Usoudíme, že zase nemusíme vidět úplně každou pláž a u této se spokojíme pouze s výhledem. Nutno dodat, že i pouhý výhled stojí opravdu za to. Jsme jím doslova fascinováni. A nejde jen o pláže. Zajímavá je i fauna. Velké množství různých druhů ptáků a sem tam se po trávníku v parku mihne i taková menší podlouhlá veverka. Lea tvrdí, že by to mohla (mohlo?) být Mungo. Atmosféra Hawaie je opravdu neuvěřitelná. Člověka to velmi rychle pohltí. Po několika desítkách kochání se míříme k další pláži.
Tentokrát nás pohltí Sandy beach. Mimo mě se jdou všichni koupat. Využívám čas a jdu fotografovat, protože je opravdu co. Například půl kilometru daleko je uzavřená zátoka se skoro soukromou pláží, na které je max. 10 lidí. Nebo na druhé straně silnice je vidět černé (sopečné) zvrásnění kopců a hor. Vždycky jsem si říkal, jak jsou ty fotky tichomořských ostrovů krásně vyfocené. A ono většinou stačí jen jezdit po ostrově a mačkat spoušť – dělám to samé. Foťák nemá cenu ani vypínat, natož ukládat do batohu. Každých pár kroků se otevře jiný pohled na něco až kýčovitě fotogenického. Hawai opravdu vypadá jako ráj na zemi. Cestovky prodávají každý zájezd jako ráj na zemi, takže pokud tak prezentují i Hawai, tak to člověk bere jako nadsazené, stejně jako ostatní destinace. Ale u Hawaie to prostě sedí. Počasí, fauna, flóra, poloprázdné pláže, neskutečně modré moře, nikde žádný shon, lidé piknikující v parcích atd. To vše na člověka neuvěřitelně působí. Přiznávám, že jsem Hawai podcenil. Je to jedno z míst, které mě několikanásobně překvapilo tím, jaké ve skutečnosti je. A to píši s ohledem na to, že horké počasí nesnáším. Člověk si jen povzdechne, že to je na častější návštěvu přece jenom trochu z ruky. Každopádně mám zde podobný pocit, jako jsem měl při první návštěvě Londýna – vím, že se sem chci alespoň ještě jednou vrátit.
Po hodince koupání míříme opět dále. Stále jsme nadšeni, takže se z auta ozývá „Óóóóó“, „Jéééé“, „Ááááááá“ a nejlépe, když to všichni vysloví najednou. Vzájemně se upozorňuje skoro každou chvíli na to, co koho z nás zaujalo. Ani se nedá říci, že bychom jeli nějako v kuse, protože každých 20 minut někde stojí a fotíme nebo se prostě jen tak koukáme. I proto se k obědu dostáváme až někdy okolo 14:00 hodiny. Využíváme nějaké malé místní bistro a každý z nás si dává něco jiného (hamburgerové plátky v omáčce, hovězí s fazolemi v omáčce, hovězí pro změnu v jiné omáčce a krevety) a samozřejmě vzájemně ochutnáváme. Je těžké popisovat co děláme, protože druhá část dne je v tomto směru stejná jako ta první. Ale každý výhled je jiný a vždy fascinující. Někdy jsou na pozadí moře hory, jindy ostrov, v dalším případě vysoké vlny nebo třeba palmy. Po cestě objevujeme první palmy s kokosy, první banánovník a další ovocné stromy. V přilehlých parcích u pláží se konají desítky pikniků a slavností. Těžko říci, zda je to tím, že je sobota, nebo je to prostě jen styl života. Západ slunce je zde poměrně brzy, začíná chvíli po 17. hodině, což znamená jenom zvýšení frekvence zastávek. Pomalu se dostáváme k severnímu pobřeží. U stánku s ovocem u silnice kupujeme papaju, nasekaný kokos i ananas a pár banánů. Ovoce zde má skvělou chuť. Lea tvrdí, že papaja je zde ještě lepší, než byla ta z China townu. Pokud to takhle bude pokračovat, dojde Lee brzy stupnice kvality ovoce. Mortis se pokouší v autě naučit Pavla anglicky a radí mu, aby to dělal jako Španělé, které měl jako spolužáky na kurzu. Říkal, že jejich nejčastější věta byla: „Oh, my god!“, což používali asi za každou třetí větou. Mortis má teorii, že to mají asi místo tečky.
U silnice vidíme plantáž ananasu. Okamžitě vše fotíme, i když se v tomto místě nesmí vystupovat z auta, což nás samozřejmě nemůže od focení odradit. Nečekaně pak s autem narážíme na plantáž ananasů, kakaa, kávy a dalších značky Dole. Dole dělá exkurze na část svých plantáží. Škoda je, že jdeme pozdě, ale můžeme to zkusit ještě zítra, když vyjde čas. Alespoň si můžeme prohlédnout jednotlivě odrůdy ananasu, které jsou zde vystavené a my je máme nasvícené v krásném západu slunce. Kdo by řekl, že jenom ananas má několik desítek druhů. K nám se pravděpodobně dováží jenom pár z nich. Poté již míříme zpět do Honolulu. Přijíždíme něco po osmé hodině a tak jdeme ještě na chvíli obhlídnout obchody. Zcela mrtví pak usínáme na pokoji.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému