Den 4. - Velryby
21.9.2011
Dnešní ráno je výrazně jiné od těch minulých. Takže všichni co čtete můj blog máte štěstí, mám o čem psát. Vstáváme v 6:00, protože dneska je na programu výlet na velryby. Vstávání pro mě je nakonec menší problém, než jsem čekal, protože se budím v 4:30 a do 6 už neusnu. Před odchodem pro jistotu zálohuji do notebooku fotografie z předchozích dnů. Vyrážíme společně na tramvaj.
Město je po ránu krásně tiché a klidné. V MHD je najednou spousta místa, ale kdo by kvůli tomu vstál v 6, že jo. Míříme k našemu známému molu 39. V přístavu nás uvítá krásný východ slunce nad Bay Bridge a lidi spěchající z trajektu do města.
Jsme tu včas, takže se jen zapisujeme Reeceovi na prezentační listinu a jdeme se kochat na molo. Při návratu neodoláme skořicové vůni čerstvého pečiva a jdeme si koupit nějakou ňamku do otevřené pekárny. Později na moři si nejsem jistý, zda to byl opravdu dobrý nápad. Na molu potkáváme policistu, který nám popřeje s úsměvem dobré ráno. Nějak si nemohu hlavě srovnat představu, že by něco takového udělal český policista. Vracíme se zpět k pokladně, kde si nás Reece znovu přepočítá jako ovečky. Konstatuje, že 12 lidí, kteří byli přihlášeni na dnešní výlet, ještě chybí. Navrhuje, že jim dáme ještě chvíli.
Zatím nám vysvětlí, co všechno dneska můžeme vidět, když budeme mít potřebnou dávku štěstí. Velryby samozřejmě v první řadě. Potom taky žraloky, desítky druhů ptáků, medúzy, lachtany atd. Říkal, že nedávno, po 3 letech, co tuto práci dělá, viděl poprvé na moři dvoumetrovou mořskou želvu. Takže pravděpodobnost, že jí uvidíme zrovna my, by se rovnala pravděpodobnosti, že v Praze narazíte na ochotného prodavače (přibližně jednou za ty 3 roky by to mohlo odpovídat). Vysvětluje nám, že jedinou použitelnou technologií k hledání velryb jsou naše oči, takže bude i na nás, jestli nějakou potkáme. Jinak se velryby dají poznat podle vyfukované vody, podle většího množství ptáků na jednom místě a i podle určitého typu vlny, kterou za sebou nechává. Dále nám vysvětluje, že loď kterou pojedeme, je hrozně ekologická a jak jsou na to hrdí. Reece dokončuje výklad, nikdo z opozdilců se neobjevuje, takže jdeme na loď. Jak říká průvodce, kdo přijde pozdě, tomu ujede loď. U nás by to šlo asi modifikovat ve smyslu pozdě honit loď.
Jako předchozí dny je i dneska krásně. První půlhodina plavby je úchvatná. S východem slunce v zádech projíždímě pod Golden Gate Bridge. Kadence stisknutých spouští na fotoaparátech by se hravě mohla rovnat kdejakému kulometu. Za mostem už začínají větší vlny a s tím i mořská nemoc. Na palubě je snesitelněji, než v zákrytu lodi, ale blbě mi je i tam. Nakonec na chvíli usínám s hlavou na batohu. Probudí mě až zastavení lodi na místě asi po 2 hodinách jízdy.
Všichni se seběhli na přídi, kde se nám předvádí rodinka delfínů. Reece nezapomíná dodat, jakou máme kliku, že je vidíme. Občas nějaký vyskočí z vody, ale tohle se opravdu blbě fotí. Nevíte KDY delfín vyskočí a samozřejmě ani KDE, takže ve chvíli, kdy zmáčknete spoušť, tak máte krásný snímek prázdného modrého oceánu. Jediná technika, na kterou jsem přišel je mít lehce odzoomováno na oblast, kde delfíny čekáte a s hledáčkem u oka čekat, co kde bude. Pokud máte kliku, delfíni se vynoří, zazoomujete a stisknete spoušť. V lepší případ+ máte alespoň ploutvičku. V horším skončíte jako u předchozího případu. Když delfíni opět odplují, zamíříme si to k ostrovu. Kolem ostrova jsou hejna ptáků, stejně jako skupiny lachtanů. Po chvíli ostrov opouštíme. Poprosím Leu o kinderyl a jdu si do podpalubí opět lehnout. Nevím, co zabírá dřív, zda moje únava nebo kinedryl, ale po probuzení asi po půl hodině mi je už fajn. Problém je, že nemůžeme najít velryby. Podél lodi si všimnu akorát jedné menší medůzy, ale jinak nic. Po další hodině pátrání na moři i kolem ostrova to vzdává i Reece. A tak míříme zpět do přístavu. Zůstávám na boku lodi, kde se na sluníčku krásně spí. Před Golden Gate Bridge nám kapitán přibrzdí a my se tak můžeme opět kochat alespoň úžasnou scenérii. Opět se všichni fotíme.
O deset minut později už kotvíme v přístavu. Reece se nám omlouvá, že jsme neviděli velryby, ale prý si máme vážit toho, co jsme všechno viděli. Následuje asi 3 minutový popis zmíněného. Nejen já, ale i celá naše skupina má pocit, že z toho, co povídá Reece jsme viděli tak 30% a to do toho počítáme kdejakou ploutvičku. Stejně tak nám zdůrazňuje, že jsme měli hodně mírné vlny a to nejlepší počasí. Raději si ani nepředstavuji, jak vypadají vlny vysoké. Honza s Věrou mají i o pár hodin později na hotelu pocit, že se trochu kymácí. Jak už to u těchto výletů bývá, tak pokud nic nevidíte, můžete s touto společností jet ještě jednou a to zdarma. Platost takovéto nabídky je 10 let! Mě teda na tu loď a 5 hodin vln už nikdonedostane, ale část naší skupiny si to zítra zopakuje.
Ještě v přístavu se rozdělujeme na dvě skupiny: Pavel, Honza, Mili a Mirka šli nakupovat a potom na nejznámější ulici v San Francisku, klikatou Lombard street. Já, Věra a Lea míříme společně do akvária. Vstupné okolo 18 dolarů se nám daří díky lístkům z Alcatrazu snížit o 4,5 dolaru. Tahle je to vstupné už poměrně přijatelné. V horní části akvária je pouze několik exemplářů. To hlavní začíná v podzemí, kam se sjede výtahem. Nejdříve člověka uvítají fantastické medůzy. jako první mě upoutávají bílé a potom žluté.
Po medúzách už následuje skleněný tunel (je to podobné akváriu v Edingurgu), kde návštěvníkům nad hlavami proplouvají žraloci, rejnoci no a tak dalších 30 druhů mořských živočichů, které ani neumím pojmenovat. Na skle tunelu jsou přisáté fotogenické mořské hvězdy. Na rozdíl od ostatní havěti jsou v klidu, moc neplavou a dají se tak krásně fotit. Podlaha tunelu je rozdělena na poloviny – na nepohyblivou a pohyblivou. Problém je, že se na té pohyblivé nedá samozřejmě fotit, takže všechny ostřejší fotky, je možné získat jen z levé části tunelu. Mám štěstí, protože pár minut po mém příchodu do akvária začíná krmení. Vidíme, jak do akvária padají nasekané kusy ryb a jednotlivé mořské bestie je žerou. Po 20 minutách show končí a nechávám se výtahem opět odvézt nahoru. Vše pokračuje u malého bazénu, kde se všichni mohou dotknout platýzů (nebo to jsou rejnoci?). Nejen pro děti, je to úžasná zábava. Akvárium opět končí východem přes obchod se suvenýry.
Potkávám se venku s Věrou, ale Lea nikde není. Podle Věry si na chvíli odskočila, ale zatím se ještě nevrátila. Pouštím se do svačiny, kterou jsem měl schovanou na loď. Kromě ranní ňamky je to dneska okolo 15:30 moje první jídlo. Ale protože na lodi bych si to jídlo asi dlouho neužil, tak přišlo na řadu až nyní. Leu jsme někde ztratili, takže se jdeme s Věrou projít na konec přístavu. Tam je mini-záliv a u něj krátká písečná pláž. Tomu říkám pohoda – písek, voda, výhled na Golden Gate Bridge, prostě nádhera. Autobusem se svezeme jednu stanici k Lombard street, vyšplháme na ni a už si jenom užíváme ten pohled na nejklikatější silnici na světě. Fotky děláme samozřejmě jak ze shora, tak i ze zdola ‚(ty budou podle mě nakonec lepší). A od dolního konce Lombard street míříme opět autobusem na hotel. V autobusu je hlášení nejen v angličtině, ale také v čínštině a španělštině.
Po krátkém relaxu jdeme ve 4 (Já, Pavel, Lea, Věra) do bistra, kde jsme s Pavlem měli večeři první den. Vybíráme si cestu skrze chinatown a se zaujetím si prohlížíme výlohy. Lea s Věrou a Pavlem to nakonec nevydrží a jdou si koupit nějaké ovoce, které je zde poměrně návykové. Bistro nacházíme poměrně rychle a objednáváme si jídlo. Tentokrát volím hamburg a udělal jsem dobře. Pokud jsem měl nějakou představu o tom, jak by měl chutnat správný americký burger, tak teď se tato představa naplnila. Respektive bych řekl, že byla ještě výrazně překonána. Bacon burger byl prostě fantastický. Všichni najedeni se pak kolem mrakodrapů vracíme vyčerpaní zpět na hotel. Pouze Pavel s Věrou jdou ještě něco koupit do samošky.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému