Den 20. - Castle ait museum
8.10.2011
Noc byla příšerná. Spal jsem na nějakém „spartakiádním lehátku“ a k tomu navíc nám něco pípalo v pokoji. Pravděpodobně čidlo klimatizace. V jednu v noci jsme toho měli s Pavlem tak akorát dost a do čidla jsme „lehce“ zasáhli, takže se problém vyřešil.
Zvykli jsme si s odjezdy na devátou, přeci jen je to pohodlnější. Auto s S Honzou a Pavlem (no jo, taky s Mili a Mirkou) míří do outletového centra v Gilroy se zastávkou u nádrže San Luis. Naše auto si udělá malou odbočku k leteckému muzeu Castle, které je od Mercedu jen pár mil. Už je mimo sezónu a tak náš příjezd okolo půl desáté je příliš brzký. Američani by použili termín, že otevírací doba muzea není nic pro early bird. Mimochodem pro „early bird“ platí u obchodníků i u služeb různé výhodné nabídky, počínaje lepší sazbou za parkování a konče výhodným snídaňovým menu.
Ale zpět k muzeu. Zmate nás, že podle cedulí, by i v říjnu mělo být od 9, ale vzhledem k tomu, že je všude kromě parkoviště zavřeno předpokládáme, že se to nikomu nechtělo přepisovat. Jdu se podívat, kolik je vstupné a zda nás neodradí natolik, abychom ani nečekali na otevření. Vstupné je 10 dolarů. Což nás rozhodně neodradí. I bez vstupného je možné si prohlédnout letadlo Black Bird (oficiálně Lockheed SR-71). Jde o následovníka legendárního špionážního letounu U2. Unese až 1600 kg fotovýbavy. Mortis mi tu k tomu poznamenává, že já se svými 12 kg objektivů a fotoaparátu na zádech jsem pěknej žabař. Black Bird je designově opravdu krásné letadlo a díky rybímu oku se mi daří ho i vyfotit. Muzeum se naštěstí otvírá už před desátou a tak si jdeme koupit vstupenky. Věru letadla nezajímají, takže s námi nejde a velkoryse nám poskytne celou jednu hodinu na prohlídku. Nezláká ji ani to, že můžeme získat „rodinné“ vstupné, kdy je čtvrtý člověk zdarma. Po zaplacení dostáváme jen účet, ale bez vstupenky. Co je ale hlavní, dostáváme leták s popisy všech 54 letadel. Dobrovolně jsem se přihlásil, že budu popisy nahlas překládat u angličtiny. Sbírka je opravdu velmi bohatá. Začínáme u B-24 Liberator. Asi u desátého letadla nám začíná pršet, takže prakticky přestáváme skoro fotit. Z toho nejzajímavějšího stojí za zmínku hlavně bombardéry B-29 (tyto typy bombardéru shodili atomové bomby na Japonsko), B-36 Peacemaker (náklad až 33 tun a největší bombardér na světě vůbec), B-52. Hodně času jsme nechali taky u tankovacích letadel, které dokážou pojmout 55 500 litrů paliva (platí pro Boeing KC-97) nebo i 115 440 litrů (Boeing KC-135A). Kromě počasí nás rozptýlilo i počítání vagónků u vlaku, který projížděl za plotem muzea. Vlak vezoucí kontejnery měl 3 lokomotivy a 122 vagónků. Druhý vlak měl 4 lokomotivy a 85 běžných vagónků. Snažíme se celou prohlídku stihnout do hodiny, aby Věra nemusela čekat. Část prohlídky stíháme tedy za poklusu. Od holek ještě dostaneme povolení na expresní prohlídku vnitřní expozice, kde stála za pozornost kabina B-52. Návštěvu technického muzea jsem dost uvítal. Po všech těch parcích to už chtělo nějakou změnu.
Po prohlídce už míříme směrem na Gilroy. Po cestě se nám opět připomínají kalifornské plantáže. Tentokrát s bavlnou, pistáciovými oříšky a paprikami. Stavíme u jednoho pole, kde je mini-obchůdek a jdeme si koupit oříšky. V autě je pak pilně zobeme jak veverky. Jsme opět fascinování sytě žlutou barvou místní trávy. Do Gilroy dorážíme okolo půl jedné. Outletové centrum je přibližně dvakrát větší než je to ve Štěrboholech. Pro začátek si dáváme sraz za dvě hodiny. Holky se od nás oddělují, takže si s Mortisem volíme vlastní tempo. Pro první kolo obcházíme obchody značek Tommy Hilfinger, Lacoste (to je drahý i po slevě), Ralph Lauren, Adidas, Nike, Calvin Klein, Ann Taylor, Bosse (sluchátka od 150 dolarů), Converse, Esprit. Posílám Terce fotky oblečení od Calvina Kleina a Tommy Hilfingera, zda by se jí něco nelíbilo. Nemám nabitý mobil, takže čekám, kdy se mi vypne. Nějaké oblečení zatím kupuji jen u Ann Tylor. Po dvou hodinách se scházíme u auta a prodlužujeme nákupy až do šesté večer. Vyrážíme s Mortisem na další kolečko. Nakonec mi v outletech zahučí asi 260 dolarů (z toho celých 20 dolarů na věci pro mě). Nejsem si úplně jist, jak všechny ty věci narvu do kufru. Do váhy 23 kg bych se mě vejít, ale problémem bude objem.
K hotelu dorážíme někdy po sedmé hodině večer. Rychle vytáhneme kufry a jedeme se najíst, Celý den jsem až na pár drobností nic neměl. Mortis jde ještě do TARGETu koupit nějakou hračku pro syna. Omrknul jsem hry na Wii a koupil jsem si pro sebe hru Call of the Duty. Asi jsem zde v USA omládl, protože hra je prodejná až od 17 let a prodavačka chtěla nekompromisně vidět nějakous ID card. Ještě kupujeme s Mortisem část večeře – francouzskou bagetu (moc se to jíst nedá), šunku a bramborový salát, který se dá koupit i zde v Americe, akorát je spíše vajíčkový než bramborový. Jako teplou večeři volíme fast food Pizza Hut. Dávám si malou pizzu, Lea s Mortisem pak zapečené těstoviny. Teplé a hlavně evropsky chutnající jídlo v nás mizí závratnou rychlostí. Jdeme vyzvednout Věru do Rosse, což se nám samozřejmě vymstí. Odcházím odtamtud s dalším dárkem za 38 dolarů a zvýšenou nejistotou ohledně prostoru kufru. Potřeboval byl nějaké ZAVAZADLO (ty co čtou Pratchetta, vědí). Už je opravdu nejvyšší čas nechodit do obchodů a jít spát.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému