Den 19 - Yosemite National Park
7.10.2011
Nevypadá to dobře. Myslím tím počasí. Celou noc pršelo, nyní ráno to pokračuje. Posunuje odjezd do Yosemit na devátou, ale v podstatě to není racionální rozhodnutí, protože to jak je u hotelu nevypovídá nic o tom, jaké bude počasí 150 mil daleko. Spíše se nikomu nechce vstávat v takovémto počasí a začíná se projevovat celková únava po skoro třech týdnech na cestách. Po deváté opravdu vyrážíme vstříc Yosemitskému parku.
Ani po cestě se to moc nelepší. A na východ od nás (kde jsou hory Siera Nevada a v nich Yosemity) je dost temně zamračeno. Takové ty těžké bouřkové mraky naskládané vedle sebe. Pomalu stoupáme horami vzhůru. Po cestě míjíme obchody se suvenýry. Místo trpaslíků se tu prodávají vyřezávané věci ze dřeva, například dvoumetrový medvěd. Po příjezdu na parku vidíme, že silnice Tioga Road je zavřená. To je pro nás velké komplikace, protože k hotelu, který máme v Mammoth lake, je to nejpřímější cesta. Severní objížďka je taky možná, ale znamená to plus 200 km. Ve 2000 metrech nás navíc čeká zledovatělý déšť a břečka na silnici. Jak to asi musí vypadat ve 3000, přes které silnice vede.
Venku se ochladilo až na 1 stupeň Celsia a v lese už sníh zůstává ležet. Sjíždíme z hřebenu dolů a Yosemity nám nabídnou opět úžasný výhled do údolí. Zastavujeme s autem několikrát po sobě a fotografujeme přírodu. Osádka prvního auta nám opět tvrdí, že viděla vlka. Pomalu jim to přestáváme věřit. Střídavě prší nebo je mlha. Jedna z dalších zastávek je u velkého vodopádu, který je necelou míli od cesty. Les kolem je opravdu fantastický, stromy jsou porostlé mechem, obrovské kameny obeplouvá voda, kamenné mosty překlenují horské potoky a všude je vlhko. U vodopádu se nedá fotit, protože déšť i vodní tříšť by objektiv okamžitě pokropili. Využívám na fotku vodopádu pouze mobil, kde je mi jedno, zda se na čočku dostane voda. Vodopád necháváme za sebou a autem míříme do návštěvnického centra. Tam se potvrzuje, že silnice Tiago road je opravdu zavřená. Navíc na papírové mapě Kalifornie zjišťuju, že i severnější varianta by mohla být neprůchodná, protože silnice jde do výšky okolo 2500 metrů. Ostatně i zamluvené ubytování je okolo dvou tisíc metrů nad mořem. Navrhuji zrušit cestu na východ, protože bychom se také další den z Mammoth lake nemuseli dostat zpět. Postupně se k této variantě, i když neochotně, přikloní i ostatní. Možná i proto, že předpověď je na zítra úplně stejná, jako na dnešek. Neradi Yosemity opouštíme a míříme do města Merced, kde máme ubytování až na zítra, ale jsme přesvědčeni, že to půjde přebookovat. Po Zionu a Joshua tree je to třetí cíl, který se nám nepodařilo zcela naplnit.
Z auta rušíme rezervaci v Mammoth Lake. Při dojezdu do Mercedu nám opět v autě začne svítit kontrola tlaku v pneumatice. Začíná to vypadat, že nás nemají kontrolky v autech rády. S Mortisem jedeme na benzínku zkusit nahustit kola. Než zjistíme, že vzruch je za poplatek, podaří se nám částečně vyfouknout přední pravou pneumatiku. Když nám to dojde, dáváme s Mortisem dohromady potřebné čtyři čtvrťáky. Máme je úplně přesně. Mortis nafukuje obě přední, ale zřejmě jsme to zapomněli říci kontrolce tlaku v pneumatikách, protože si vesele svítí dál. To nám na náladě nepřidá. Navíc opět nám nefunguje přístupová karta do pokoje. Recepční si to jde zkontrolovat, pravděpodobně s podezřením, že neumíme správně magnetickou kartou projet čtecí zařízení. No pochopitelně že jí to nejde taky, takže po chvíli přináší novou kartu. V pokoji jsou čidla na světlo, což znamená, že každou chvíli musíme mávnout rukou, aby se opět rozsvítilo. Jdeme s Mortisem sami na jídlo do stejného řetězce, jako jsme byli včera. Servírka vypadá dost otráveně a jídlo je horší než včera. Po návratu na pokoj mě vyděsí to, že nemám u sebe batoh se vším cenným – foťák, objektivy a notebookem. Okamžitě se s Mortisem vracíme do restaurace, ale tam není. Ještě mě napadá, že jsem ho mohl nechat v pokoji u holek, kde jsme rušili zítřejší rezervaci hotelu. Naštěstí tam byl. Při představě, že bych přišel o vše, jsem se docela orosil. Večer Honza přichází s návrhem programu na zítra, který v zájmu urychlení jednomyslně schvalujeme. Mortis nachází hotel na další den a já ho rezervuji. Zatímco kluci už spí dopisuji blog a kecám s Terkou po ICQ. Okolo jedné v noci jdu spát i já.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému