Den 18. - Sequioa National Park
6.10.2011
Nějak se nám plní kufr auta, nejde nám ani pořádně zavřít bez toho, aniž by se do toho pořádně praštilo. Mortis to komentuje, že za chvíli bude potřebovat periskop, aby viděl z auta. Cestou je na co se dívat. Nejdříve míjíme spousty Joshua tree (Joshu tree national park jsme nestihli, tak snad příště). Následně si všímáme cedulí u silnic s nápisy "Adopt a highway". Spekulujeme, zda to znamená, že dotyčný platí údržbu nebo zda na vybrané míly uklízí bordel. Přikláním se k druhé možnosti, zkusím to ještě někdy později vygooglovat.
Jednu míli silnice, po které jedeme, adoptoval i Lions club, který je u nás v současné době mediálně známý. U Bakersfieldu nás vítají stovky větrníků vyrábějících elektrickou energii. Mnohem více nás ale zaujme vlak. Spíše tedy mega vlak. Měl 6 lokomotiv vepředu a 2 vzadu. Je dost možné, že celý vlak měl přes kilometr. Za Bakersfieldem začínají kalifornské ovocné plantáže. Z jedoucího auta nemůžeme poznat, zda na keřích rostou mandarinky, citrony, pomeranče, jablka nebo hrušky. Každý keřík má svůj přívod vody, který ho zavlažuje. Po rychlé zastávce u jednoho ze sadů zjišťujeme, že jsou to pomeranče. Jinak ostatní pěstované plodiny poměrně bezpečně poznáváme – broskve, olivy nebo víno. Honza v první autě náhle zastavuje a ve velké rychlosti utíká z auta na malou stranu. Plantáže střídá žlutá prérie, na které jsou velmi kontrastní černé krávy.
U názvů vesnic je vypsaná i nadmořská výška. A ta začíná postupně stoupat. Není divu, sekvoje nás čekají ve výšce okolo 2000 metrů. Začínáme se šplhat s autem do kopce. Zastaví nás jeden viewpoint a jedny práce na silnici. Využíváme zastávku k vtipkování, koho první sní medvěd. Do parku by se nemělo vozit žádné jídlo a pokud ano, tak by se nemělo nechávat v autech. Osádka prvního vozu měla kuře, takže se sázíme, že medvěd sežere je a vybízíme je k tomu, aby si pověsili kostičky od kuřete na zrcátka. My naopak dojídáme šunku i sýr a snažíme se opláchnout si mastné ruce vodou. Doufáme, že vakuově balené párky a sušené maso medvěd neucítí. Pavel se nám do auta snaží propašovat slupku od banánu. S použitím donucovacích chvatů mu ji vracíme za krk. Asi po 20 minutách se kolona aut rozjede. Míříme k místu, kde se s autem projíždí pod jednou z padlých sekvojí.
Už cestou můžeme obdivovat sem tam roztroušené obrovsky urostlé sekvoje. Ty menší mají kmen o průměru 2 metry. Zastavujeme na parkovišti kus před sekvojí, pod kterou se projíždí. Opět jsme překvapeni tím, že les hoří a navíc asi pravděpodobně záměrně. Oheň sekvoje nepoškodí a naopak teplo z něj otevře více šišky, ze kterých vypadají další semínka nových sekvojí. Navíc kůra má nějaké látky, díky kterým to sekvoje přežijí a je až 60 cm široká (ano, opravdu jenom kůra). Šišky z těchto stromů jsou taky impozantní, na zemi občam vidím i 40 cm dlouhý kus. Člověk podvědomě ví, že sekvoje jsou velké, ale dokud pod ní nestojíte, tak nejste ohromeni. Netušíte, že to je opravdu, ale opravdu velký strom. Snažíme se fotit, ale jednak je mlha, pak je tu kouř, sekvoj se vám do fotografie nehcce vejít a aby toho nebylo málo tak prší. Mimochodem teplota klesla na 5 stupňů Celsia. Trochu změna od včerejších 38. Ale i fotky v mlze mají něco do sebe. Chodíme hořícím lesem a jenom žasneme. Narážíme na sekvoje (pozor nenarážíme DO nich), které mají třeba 6 metrů silný kmen. To už je slušnej macek, co? Začíná nám být zima, takže se vracíme do auta. Projedeme pod mostem ze sekvoje, otáčíme to a míříme k jedné z největších sekvojí, pojmenované General Sherman.
První auto náhle zastavuje a já jenom vidím, jak z auta koukají čočky kompaktních fotoaparátů. A pak to vidím. Vpravo od nás je malé medvídě. Vidíme živého medvěda, tedy spíše medvídě. Prostě bomba. Na fotce ho samozřejmě nemám, byl jsem rád, že jsem ho vůbec zahlédl. Akorát nás trochu straší, že kde je medvídě, je obvykle někde kolem taky medvědice. A my víme, že medvídě nebylo zas tak daleko od sekvoje General Sherman. Na parkovišti, odkud vede cesta asi 1 km ke stromu, se na sebe vzájemně díváme, zda opravdu ke stromu půjdeme.
Ostatní turisté bez obavy míří ke stromu, takže jdeme také. Mortis se bezelstně ptá Věry, jak dobře umí běhat, aby zjistil, kdo bude nejpomalejší kus ze stáda. Na parkovišti jsou boxy na schování jídla, čehož všichni využíváme. Schováváme i sladké limonády, ale zubní pasty, které jsou na informačních tabulích taktéž označeny jako nebezpečné, necháváme v kufrech. Cestou k sekvoji potkáváme dvě malé veverky, jednu srnku, strašidelné krkavce a další Čechy. Sekvoj je vysoká 83,8 metru, tedy skoro stejně jako hotel Corinthia Tower na Vyšehradě. Obvod stromu je 31,3 metru a průměr 11,1 metru. Úctyhodné rozměry, co? Stáří stromu se odhaduje na 2300 - 2700 let. Takovej strom už něco pamatuje.
Vvracíme se zpět k autu, nesežráni medvědem a stále pozorujeme obrovské sekvoje kolem nás. Cestou dolů z hor nás čeká silná mlha a déšť. V autě neustálé usínám, což vytáčí Mortise, protože pak těžko kontroluju, jestli nespí za volantem on. Ale já jsem schopnej usnout skoro všude. První auto před námi opět brzdí a po chvíli se rozjede. Později se dozvídáme, že viděli vlka. Škoda, my ne. Ono to taky jde těžko, když člověk spí. Z mlhy (nebo možná z mraku) se najednou během okamžiku dostáváme do poměrně slušné viditelnosti. Kvůli špatnému počasí rušíme cestu k sekvoji General grant. Po příjezdu na motel zjišťuji, že mi přestalo fungovat vysouvání držadla kufru. Asi mu to mlácení dveřmi od kufru auta nedělá dobře. Zítra budeme muset zavazadlový prostor překonfigurovat a být na něj ohleduplnější, jinak mi nevydrží ani do Prahy. Naproti našemu ubytování je „restaurace“ Carrows. Mají zde výhodnou nabídku na rodinné menu pro 2 osoby. Za 15 dolarů je možné si dát dva předkrmy (výběr ze tří) a dvě hlavní jídla (výběr z osmi). A protože mezi hlavními jídly je i steak, na který už se dva týdny s Mortisem těšíme, tak této výhodné nabídky využíváme. Lea s Věrou si objednávají to samé. Jídlo je výborné, stejně jako obsluhující kluk a tak tentokrát neskřípeme tolik zuby při placení 15% dýška. Příjemně najedeni jdeme spát.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému