Den 15. - Bryce Canyon a Zion park
3.10.2011
Naštěstí se nepotvrdila včerejší předpověď, že můžeme dnes očekávat oblačno, přeháňky a bouřky. Venku je opět modrá obloha. Na snídani nevstávám. Jednak není o co stát a pak se mi hlavně vstávat nechce. S Mortisem jedeme ještě před jízdou natankovat plnou nádrž, abychom se pak po cestě nezdržovali. K tomu ve Walmartu přibíráme opět galon pitné vody na cestu.
Odjíždíme poměrně na čas, ale už po chvíli opět zastavujeme u přehrady Glen Canyon Dam. Jak říkám, fotografovat by mohl člověk furt. Tentokrát se moc nezdržujeme a vyrážíme směr Bryce Canyon. Už to nevydržím a fotím ubíhající krajinu i z auta přes sklo. Všeobecně po cestě potkáváme poměrně dost policejních aut, takže se snažíme jet podle předpisů, což většinou znamená 65 až 75 mil v hodině. Krátkou vynucenou přestávku máme kvůli práci na silnici, kdy nás zastavuje nějaká silničářka se stopkou v ruce. Využíváme pauzu k fotografování přírody i silničářky se stopkou. Pokračujeme dál na Bryce Canyon. Příroda kolem nás začíná zelenat a kolem silnice je vidět i více hospodářských zvířat. Do Bryce Canyonu dorážíme okolo poledne.
Na projížďku po nejzajímavějších místech parku využíváme autobus, který je pro držitele permanentky opět zdarma. Z autobusu vystupujeme na Bryce Canyon Point a už odsud je neskutečný výhled na část kaňonu. První pár mil kaňonu tvoří desítky a stovky červených skalních špiček trčících do výšky. Na dně kaňonu pár stovek metrů pod námi vidíme jak pěší turisty, tak ty na koni. Za touto „vrstvou“ je pak zelená plocha (taková náhorní plošina) o délce desítek mil a úplně na konci hory. Neskutečné skalní město a fascinující podívaná zároveň. Vybíráme si asi tří kilometrovou stezku, která nás povede horní okrajem kaňonu. Za každou zatáčkou každým zákoutím se nám otvírá nový pohled. Citace z filmu Homolkovi „To jsou panoramata“ padne asi tak patnáctkrát. Skály jsou místy červené, místy bílé. Na vrcholcích kaňonu pak jehličnatý les, podobný například tomu v okolí Máchova jezera. Jestli někde oceňuji, že s sebou tahám speciální objektiv zvaný rybí oko, je to právě zdě. Jeho záběr přibližně 180 stupňů se zde více než hodí. Musím dávat akorát pozor, abych si nefotil špičky nohou. Večer pak zjišťuju, že jsem za poslední dva dny udělal 800 fotek. Po návratu budu mít co třídit a vy se můžete těšit na fotky úžasného kaňonu.
Z parku odjíždíme opět autobusem, který nás doveze až na parkoviště. Cestou zpět ještě několikrát zastavujeme na příjezdové cestě k parku. Jsou zde velmi červené skály a cestou do parku jsme kvůli spěchu nezastavili. Dodatečně to napravujeme, i když musíme konstatovat, že při cestě sem bylo prudší slunce a červená byla výraznější. Vzdáváme plán, abychom se ještě alespoň na západ slunce podívali do dalšího parku – Zion national park (čti zájn). Po cestě do hotelu ale nakonec alespoň částí parku projíždíme, takže překvapivě západ slunce nás nemine.
Zion je odlišný od Bryce. Jsou zde hodně velké jednotlivé skály. Ani nemám už moc chuť fotit, protože mě Bryce po fotografické stránce vyčerpal a hlavně se sem dostaneme ještě zítra dopoledne. Věra s Leou si dělají prdelky, že jen a´t fotím, kdo ví, co bude zítra. Prorocká slova. Ještě v parku nás zastihne drobná přeháňka, po níž Pavel objeví na obloze duhu. Foťáky vyndaváme snad úplně všichni. Západ slunce nás nakonec zastihne na mostě u potoka, kde je hodně kýčovitá scenérie s potokem, stromem a v dálce se skálou nasvětlenou právě krásným večerním sluncem. Vmáčkneme se na most mezi již 10 čekajících fotografů se stativy a snažíme se ulovit nejlepší snímek.
Poté pokračujeme na St. George. Cestou opět zastavujeme ve Walamrtu, aby si každý doplnil jídlo (večeře plus snídaně na zítra). V našem autě nám při nastartování začne svítit kontrolka tlaku vzduchu v pneumatikách. Po pár metrech tedy zastavujeme a obhlížíme auto, která mrška pneumatika by to mohla být. Podezření padá na levou zadní. Do motelu je to 12 mil. takže se rozhodujeme to dojet s tím, že ráno uvidíme, zda se to vypustí úplně nebo to bude chtít jenom dofouknout.
S Mortisem jsme chtěli k večeři něco teplého, takže ve Walmartu jsme nic nekoupili (chipsy nepočítám). Jdeme tedy do místního KFC (po cestě míjíme Diners – tam jsme jedli asi 3 dny nazpět, je to tam poměrně drahé, McDonald – burgerů máme dost, Sakura restaurant – na to bychom asi neměli, nějaké mexické bistro, nějaké bistro pro motoristy a bistro sendviči) a dáváme si zvláštní burger. Nejdříve je kus kuřecího, pak sýr a pak opět kus kuřecího. Houska úplně chybí. Jako večeře to stačí. Vracíme se zpět na pokoj, kde probíhá porada, co další den. Větší část skupiny nechce už do Zionu s tím, že jsme ho viděli a místo toho preferuje rychlý přesun do Las Vegas a prohlédnout si centrum, hotely, obchody a případně i výstavu BODIES. Druhá část, do které patřím i já, Zion v žádné případě vynechat nechce. Nakonec to řešíme změnou posádek aut. Do Zionu pojedu já Mortis a Pavel. Zbytek v druhém autě bude spěchat do Las Vegas.
Je vidět, že poslední dva dny na nás už začíná dopadat ponorková nemoc. Jsme podráždění, nevrlí a každý chce něco jiného. Dohadujeme se o trasách, časech odjezdu, hotelích apod. Prostě po dvou týdnech to přišlo. Všichni se budeme muset snažit, abychom spolu ještě týden vyšli. Po poradě dopisuji v rychlosti blog a jdu taky spát, zítra chceme vyrážet už v 8:00.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému