Den 12. - Las vegas
30.9.2011
Uplynulou noc jsem se vyspal zatím nejlíp za celá pobyt v USA. Pravděpodobně zafungovala kombinace únavy, coldrexu i naprostého klidu na spaní. Ráno mě akorát bolí hlava, jinak je mi daleko líp. Ignoruji ranní společnou snídani a raději zůstávám déle v posteli. Naposledy kontroluji pokoj, zda jsme něco nezapomněli a okolo deváté vyrážíme.
Holky si vynutí ještě obhlídku Beverly Hills. Luxusní sídla celebrit se ale schovávají za vysokými ploty. Cestou potkáváme servis na Royce-Royce. To se asi opravdu může uživit jenom v této čtvrti. Když nevidíme sídla celebrit, holky si alespoň fotí krásně naaranžovaný dům na svátek Halloween. Poté jsme si ještě projeli ulici Rodeo drive (apropo člověk zjistí, že zkratka Dr nemusí vždy znamenat doktor, ale zde to je drive) a alespoň z auta jsme okukovali výlohy luxusních obchodů. Poté zbývá se vymotat z LA. Všude v LA je opravdu příšerný smog, přes který toho není moc vidět. Město nás zklamalo (z toho co jsme měli možnost vidět) a zvláště v porovnání se SF. Smog mizí až tak 50 mil za Los Angeles v horách. Za nimi už začíná Mohavská poušť.
Do Las Vegas nás čeká necelých 500 km. První občerstvovací pauzu děláme u fast-foodu Wendys. Hamburgerů mám již poměrně dost, dávám si ke svačině raději kuřecí, zatímco holky pořádají včerejší salát. Velké části pouště jsou spálené od požáru. Na hranicích Kalifornie a Nevady jsou už u dálnic k vidění velká hazardní i obchodní centra. Při příjezdu okolo 16 hodiny do Las Vegas akorát chytáme odpolední špičku a práce na silnici. Hodinku v zácpě využíváme k pozorování Las Vegas. Město hazardu je opravdu uprostřed pouště. Venkovní teplota je 100 stupňů .......fahrenheita samozřejmě. Za domácí úkol si zjistěte, kolik je to celsia. Až si to zjistíte tak pochopíte, jak mi tady asi je.
Začínám chápat, proč je ve Vegas levné ubytování (slušný pokoj za 40 USD). Protože jinak by do téhle díry v poušti nikdo nepřijel. No dobře, je tu ten hazard. A pak taky tady vystupuje hodně hvězd. Dneska například Elton John a v týdnu David Copperfield, Liza Minelli, Tim Allen nebo Beugees. Díky navigaci nacházíme náš hotel docela rychle. Ve stínu všech těch několika desítek pater vysokých mrakodrapů vypadá jako kůlnička na dříví. Ale pokoje jsou velké s ledničkou a samozřejmě s klimatizací. Mám trochu pocit, že před západem slunce tady nikdo nevychází. U hotelu je bazén, ale já raději preferuji procházku a vyrážím s foťákem ven. Láká mě Stratosphere tower, která je skoro 350 metrů vysoká (více než 100 pater) a kromě vyhlídky, baru, oddací síně a hotelových pokojů Vás nahoře čekají ještě čtyři překvapení v podobě pouťových atrakcí: něco na způsob řetízkáče, kdy část je mimo věž, horská dráha opět z přesahem mimo věž, točení s lidmi na špičce věže a skok z věže. No, každopádně existují na světě atrakce, které si můžu odpustit. Všechny čtyři výše uvedené mezi ně rozhodně patří. Po hodině a půl procházky se vracím do hotelu na sraz a jdeme do centra.
Pokud jsem měl o Las Vegas z filmů nějaké představy, tak jsem je musel velmi rychle aktualizovat. Desítky tisíc automatů, tisíce rulet, black jacků, pokeru a desítek dalších her, které ani neznám, vše v několika obrovských hotelech. Všude umělé pozlátko, snaha o kýč a snaha o ohromení návštěvníků. Každý hotel je v jiném stylu, takže během pěti minut se může přenést z Benátek do Říma či Egypta, Paříže či na Ostrov pokladů. Všude luxusní obchody, všude turisté i návštěvníci, všude obrovské utrácení peněz. U Ostrova pokladů jsme zhlédli krátkou show. Kromě hazardu je ve městě taky všudypřítomný sex – pánské kluby, peepshow, striptýzové bary, tanečnice atd. Všechno mi připadá takové umělé, ale alespoň člověk vidí, jak Vegas vypadá ve skutečnosti. Po dvou hodinách se unaveni vracíme zpět na hotel.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému