Den 11. - Universal Studios Hollywood
29.9.2011
Celý let nedokážu usnout. Částečně je mi stále blbě, částečně v letadle nikdy moc nespím a taky jsem asi neměl pít ten čaj. Nepomáhá ani to, že celý let mám zavřené oči, přehozenou přes sebe deku vyfasovanou od Delty a polštář pod hlavou. Prostě nezaberu. Kromě toho mi vůbec poprvé při přistání zalehne pravé ucho, takže na něj neslyším. Přisuzuji to silnému nachlazení, které je patrně výsledkem klimatizací (auto, hotel, obchody, bistra) v kombinaci s venkovní teplotou okolo 30 stupňů.
Dalším negativním faktorem je pití nápojů, kde si člověk musí vždycky říci, že to chce BEZ ledu. I tak má to pití teplotu jak u Eskymáků doma. A pak taky přelety a časové posuny na pohodě nepřidají. Zalehnutí ucha naštěstí po pár minutách povoluje, ještě že tak. S nachlazením to tahle nefunguje, škoda no.
Než stačíme přejít k pásu se zavazadly, tak už tam na nás čekají a dělají si okružní prohlídky letiště. Mikrobusem vyrážíme do půjčovny Dollar. Je cca 5:30 ráno a všichni vzhledem k nevyspání máme náladu pod psa. V autopůjčovně je více personálu než klientů. Mortis s Leou vyřizují nezbytné papíry. Poté již můžeme přejít do sekce C, ve které si můžeme vybrat jedno ze stojících aut. Všechny mají v zapalování klíčky, takže stačí zvládnout logistiku složení zavazadel do kufru a můžeme jet na hotel. U výjezdu, kde probíhá kontrola, uslyšíme větu, která nás nepotěšila. „You have the wrong car.“ Při bližším zkoumání pochopíme, že v sekci C jsou dva typy vozidel – full-size SUV a middle-size SUV. Pochopitelně jsme přirozeným výběrem vzali to větší, i když zaplacené máme jen middle-size SUV. Takže musíme vyložit kufry z prvního, vybrat znovu auto a naložit to do něj. Volba padla na Jeep, zda se nám z nabízených nejlepší. Z autopůjčovny tedy vyjíždíme nakonec okolo třičtvrtě na sedm.
Navigace tentokrát naštěstí funguje a my míříme do hotelu. Cestou nás zarazí, jaká je v Los Angeles mlha. Dohadujeme se, zda se bude opakovat San Francisco. Po chvíli zjišťujeme, že to není mlha, ale smog. No fuj tajbl. I s puštěnou navigací mineme jednu odbočku, takže si jízdu prodlužujeme asi o 5 km. Přeci jen nejsme zvyklí na 6 jízdních pruhů. Zajímavostí je na většině dálnic úplně levý pruh, který je vyhrazen autobusům a autům, ve kterých jedou více než dvě osoby. Na některých nájezdech na dálnici jsou semafory, kde na zelenou může projet třeba 1-2 auta. Zelená naskakuje poměrně rychle, ale i tak to zpomaluje přísun nových aut na dálnici. Hotel nacházíme a setkáváme se tam s druhou polovinou naší skupiny, které s námi neletěla na Hawaii.
Protože do našich pokojů můžeme až odpoledně, necháváme si zavazadla u nich v pokoji. Dostáváme tip, jak se dostat k chodníku slávy, který je od hotelu asi 10 minut autem. Jedeme se tam podívat a jsme poměrně zklamáni. Jedna z nejslavnějších ulic LA je dost špinavá a odpudivá. Hvězdy se jmény slavných lidí jsou na chodníku v délce několika kilometrů. Procházíme si asi jen 500 m a spěcháme nazpět do auta. Dnes máme na programu prohlídku filmových Universal studií. Nevyspání i přecházení nemoci mi nedělá dobře a na studia nemám vůbec chuť. Ale kolikrát za život se sem člověk dostane, že ano. Auto necháváme v garážích hned u vchodu, protože nás sem zavedla navigace. Tahle sranda nás přijde na 25 USD (naštěstí už s DPH) místo 15, kdybychom nechali auto na parkovišti někde dále. V ceně je i zaparkování vozu pracovníky parkoviště. Odcházíme na sraz s Honzou, Mirkou a Mili, který máme před areálem.
Lístky jsem pro všechny koupil již v předstihu přes internet (80 USD/1 lístek), takže se nemusíme zdržovat u pokladen. V deset vstupujeme do studií. Jedná se o areál podobný Disneylandu. Uvítá nás sousoší režiséra, někohos klapkou mikrofonem, přičemž jeden z celkem 4 lidí je živý. Za chvíli kolem nás projde Marylin Monroe. Jdeme si ještě koupit „All you can eat pass“ za 23,5 USD. Později zjišťujeme, že každá lákavá nabídka má své omezení. Jednak to nezahrnuje pití a potom 2 ze 6 restaurací, kde je možné pas využít mají otevřeno jen v sezóně, která samozřejmě před pár týdny skončila. Jako první atrakci si všichni společně vybíráme projížďku vláčkem po studiích. Později by tu mohlo být dost narváno. Jsme jedni z prvních, takže odjíždíme hned druhým vláčkem. Nejprve projíždíme ateliéry, kde se natáčí C.S.I. (kriminálka Los Angelese, kriminálka Miami, atd.). Poté se dostaneme na ulici, která má simulovat New York a ještě pře ní je náměstí, kde se točil například film Návrat do minulosti.
Všude v parku se rozprašuje voda na mikroskopické kapičky, aby vzduch nebyl tak suchý. Vedro je jinak opravdu umrtvující. Po vláčku jdeme využít pass na neomezené jídlo. Nacházíme italské bistro. Dávám si kuřecí s parmezánem a česnekovým chlebem a k tomu caesar salát. Pití si platím zvlášt :-( Pavel si dává pivo za 6,5 dolaru. S přesvědčením, že v té ceně už musí být i cena umělohmotného půlitru, si ho po dopití odnáší s sebou.
S Mortisem jdeme sami na Terminátora 3D. Úvodní hraná scénka, ještě než nás pustí do kina, je poměrně amatérská. A nezachraňuje to ani představitelka Cyberdyne, s jejím ouky-douky a sjupééér (tohle asi nepochopíte, ale já vám to po příjezdu vysvětlím). Po chvíli nás do kina vpustí. 3D je poměrně slušné. Po první scéně se dítě před námi přitiskne k mámě. Ve chvíli, kdy na nás začínají nalétat malé střílející potvory, maminka i s dítětem prchají z kina. Vůbec se nedivím. Je to hodně drsné a děti bych sem nebral. Lidé instinktivně uhýbají nalétávajícím předmětům. Nakonec se Schwarzeneggerovi podaří zničit řídící centrum vzbouřených počítačů. Celkově 3D nebylo špatné, hudba byla zbytečně nahlas a herecké výkony živých herců byly otřesné. Teplotní šok mi způsobuje krvácení z nosu.
Dále jdeme na show na motivy filmu Vodní svět. Vybíráme si místo asi 2 řady nad sedačkami, kde je varování, že během představení, mohou být diváci politi vodou. Účinkující vyzývají diváky ke křiku a když se jim zdá, že nekřičí dost, tak je polejí kbelíkem vody. Poté nabídnou jednomu z diváků velkou stříkačku, aby jim to vrátil. Chudák divák zjistí, že stříkačka je bez vody a je následně zkropen od hlavy až k patě. Představení zahrnuje obsazení základny, přílet hydroplánu, výbuchy, znovudobytí základny a souboje na skútrech s nezbytným pokropením diváků, při řezaných zatáčkách. Dobro nakonec zvítězilo a pohádky byl po půlhodině konec. Toto představení bylo už herecky o poznání lepší.
Po vodním světě jsme sešli do dolní části parku a šli jsme projet vodní kanál s tématem Jurského parku. Plavba byla krásná až na závěrečný 15-20 metrový sešup. Lea, Mortis, Věra i Pavel jdou ještě jednou. Snaha vydělat na neomezeném jídle žene všechny znovu do restaurace. Já jsem najedenej ještě z rána, takže akorát jsem všem popřál dobrou chuť. Lea ještě před jídlem stihne projet dvakrát horskou dráhu ve stylu Mumie. Snaží se nám nakecat, že je to úplně pohodová jízda a že to jenom jemně hází zleva doprava a naopak. Na to jí samozřejmě neskočíme a později se od Honzy dozvídáme, že to byla dost drsná jízda, kde málem přišla Mirka o brýle.
Z kin nám zbývá ještě Shrek. Věru nezaujme hned ta první část před samotným kinem a odchází. 3D je zde takové roztomilé. Na začátku jsme měli před očima tančící vílu. Byla moc krásná. Jinak linie příběhu byla hodně jednoduchá. Shrek přišel o princeznu a musel jí získat nazpět, což se mu s pomocí oslíka a dračice nakonec povedlo. Úvodní vláček se nám líbil, takže jdeme ještě jednou. Nyní už víme, kde co můžeme čekat, takže si to užíváme o to víc. Sem tam udělám i nějakou fotku, zatímco při první jízdě jsem měl obavu o foťák. A nakonec opět žrádlo. Všichni si zase dávají celé 3 chody (s heslem, že salát se přece bude hodit zítra). Mně stačí jeden chod (Mortis mi tu opravuje blog - měl taky jedn chod), protože díky horku nemám na jídlo chuť.
Přesně v 6 hodin večer odcházíme ze studií. Míříme zpět do hotelu, kam to máme asi 20 minut. Tam se přihlašujeme na pokoj. Naneštěstí zjišťujeme, že druhá skupina není ještě zpět, takže se nedostaneme ke kufrům. Jdeme zatím nakoupit pár galonů vody do Walgreens na přejezd pouště. Ve třičtvrtě na osm se dostáváme ke kufrům a jdeme si dát sprchu. Dopisuji část blogu a jdu si lehnout po jedenácté.
Dodatek: V autopůjčovně nás zarazilo, že auto, které jsme si chtěli půjčit jako první, nemělo vpředu SPZ. Šli jsme se zeptat zpět do kanceláře, zda to není problém. A teď jak se řekne SPZ. Zkusili jsme car registration number, ale vypadalo to, že to člověk z půjčovny spíše chápal jako číslo motoru a dost ho překvapilo, že by ho jednak auto nemělo a jednak, že se na to ptáme. Až když jsme začali na obrázku auta ukazovat co asi myslíme, tak řekl "licence plate". A potvrdil nám, že auto SPZ vpředu mít opravdu nemusí, stačí vzadu.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému