Den 10. - Waikiki a Diamond Head
28.9.2011
Začnou jednoduchým kvízem. Má to čistou azurovou vodu, 400 metrů od břehu je vám voda po pás, lemují ji vysoké hotely a ve své kategorii je nejznámější na světě. Ano, jedná se o pláž Waikiki. To je pro dnešní den cíl číslo jedna. Ale pěkně popořádku.
V noci mi není moc dobře. Bolí mě v krku, teplota na spaní je příliš vysoká a ta včerejší čína mi úplně nesedla. Takže jsem od 6 vzhůru. Odchod máme naplánován až na 8, takže si můžu užívat ležení v posteli. Trochu to přeženu a vstávám až v půl osmé. Mortis vstává se mnou a Pavel ještě spí. Deset minut před osmou přichází Věra s tím, že posouvá sraz na půl devátou. Nikdo to nerozporuje. Ohříváme si k snídani párky jako včera. Nakonec vyrážíme ještě o chvíli později.
Na pláž je to opravdu kousek. Stačí se probojovat přes několik obchodních center a lobby hotelů. Na pláži není problém najít si volné místu a jdeme do vody. Ono v podstatě jdeme pak i vodou, protože ve vodě se dá buď ležet nebo chodit, ale hloubka na plavání tu není. Stejně tak tu nejsou žádné vlny. Na pláži jsme necelé dvě hodinky. Během nich si ještě stihneme Waikiki i částečně projít. Cestou nazpět hledáme s Pavlem poštu, protože jinak se tu známky prakticky koupit nedají. V jednom hotelu nám poradí, že pošta je naproti v obchodním centru ve 4. patře a opravdu ji tam nacházíme. Trochu nás zaráží, že cena za známku na pohled do Evropy je prakticky stejná, jako když posíláme dopis po ČR. Tiše doufáme, že pohledy dojdou. Na pokoji už nám zbývá jenom dobalit zavazadla a odhlásit se na recepci. Zavazadla začínají narůstat na objemu, i když se každý z nás dušuje, že přeci koupil jen pár triček. Později na letišti váha potvrzuje, že zavazalda bobtnají. Já mám o kg více, Mortis a Věra jsou skoro na limitu 23 kg, Lea má 20 kg. Nejlépe je na tom Pavel. ukecali jsme ho, že do letadla si zde všichni místní nosí dvě zavazadla, takže za to jeho minizavazadlo nemusí platit 25 USD navíc, jako my ostatní. kdyby to takhle udělal už při odletu z SF, mohl mít 50 USD k dobru na nový kufr, který si tu chce koupit. Do odletu je ještě dostatek času, tak si zavazadla ukládáme v hotelu.
Poslední cíl je kopec Diamond Head vysoký 232 metrů. Jedná se o kráter bývalé sopky a je velmi suchý. Nějaký čas ho využívala armáda, která na něm postavila několik bunkrů, které nyní slouží jako atrakce pro turisty. Překvapivě nevede až na vrchol silnice, jak je člověk v USA zvyklí, ale parkoviště je pěkně pod kopcem. Takže kopec pěkně šlapeme po svých. Jít to v poledním slunci a poté, co jsme se občerstvili koupáním v moři, nebyl nejlepší nápad, protože se koupeme znovu, tentokrát ve vlastním potu. Po vystoupání do kopce nás ještě čeká 200 schodů a můžeme ……. deset minut hledat dech a teprve potom se kochat výhledem jak na Waikiki, tak na severo-jih ostrova. Po 20 minutách jdeme zase dolů. Před parkovištěm využíváme stíny stromů a chvíli relaxujeme. Vracíme se do města a dáváme si hodinový rozchod na nákupy. Poté se jdeme v Honolulu naposledy najíst a vyrážíme na letiště. Nejdříve nás ale čeká vrácení auta.
Chvíli stávkuje navigace, ale nakonec najde sama sebe (myšleno, kde se nachází) a spolehlivě nás odnaviguje k půjčovně Alamo. Menší problém pro nás představuje hledání vjezdu na vrácení aut. Všude se nám zdá, že jsou u vchodu ostré hřeby. Nakonec zjistíme, že to funguje tak, že na jednom místě se při přejetí hřeby schovají, zatímco kdybychom jeli z druhé strany, tak píchneme pneumatiku. Vracíme auto, ani nikdo nekontroluje, zda jsme s ním něco neudělali. Dokonce to tady funguje tak, že se auto vrací s prázdnou nádrží bez zvláštního poplatku. Poté nás mikrobus z autopůjčovny hodí na letiště. Naše zavazadla procházejí skenery, zda nevezeme z Hawaie něco živého, následuje check-in a bezpečnostní prohlídka, při které opět zouváme boty (kdo chce kam….) i pásek a procházíme tubusovým skenerem. Míříme tentokrát do Los Angeles a letíme opět s Deltou. Není mi dobře, takže si ve Starbucks kupuji půl litru čaje. Na letišti mají živé vystoupení hawaiská hudba i tanečnice. Boarding probíhá v pořádku a letadlo startuje načas, tedy ve 20:40 hawaiského času. Let trvá 5 hodin a je nutno k tomu přičíst ještě tři hodiny časový posun v náš neprospěch.
Hawaii by si zasloužila minimálně tři týdny, ale jako ochutnávka to bylo vynikající. Je hodně věcí, které jsme nestihli a musí na nás do příště čekat. Pro zájemce uvádím, že cena letenky na Hawaii od nás začíná od 25 000 Kč (a létá se nejčastěji přes Amsterodam, případně Paříž a San Francisco). Hotely stojí cca okolo 1000 Kč/osoba/noc (určitě by se to dalo najít o něco levněji), půjčení SUV okolo 700 Kč/den s kompletním pojištěním. Večeře okolo 10 USD v bistru, v restauraci dvojnásobek a pokud se člověk spokojí s něčím menším, může to být i 5 USD.
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému