Den 1. - první kroky v San Franciscu
18.9.2011
Už ani nevím, kdy jsem vstával v tak hrozný čas jako je 3:50 ráno. Dobaluji poslední věci, jak už to bývá, tak jsem na pár "drobností" jako vždy zapomněl, ale naštěstí mic kritického. Taxík byl na rozdíl ode mně před domem včas.Já jsem potřeboval klasických 5 minut navíc. Na letiště dorážím jako první, což je asi dáno tím, že je to moje první cesta do USA, takže nechci nic zmeškat. Po 10 minutách zafunguje cestovní horečka, nevydržím to a volám Pavla, kde je.
Pavel mě uklidní, že je "už" na Evropské, tak ať jsem v klidu a nepanikařím. Postupně se schízíme všichni, je nás celkem 7 (já, Pavel, Věra, Leona, Honza s manželkou Miloslavou alias Mili a jeho sestra Mirka), respektive s Mortisem, který už v USA na nás čeká 8. Letiště je skoro prázdné, když si odmyslím tedy zrovna náš let do Amsterodamu, kde na cestě do San Francisca přestupujeme z ČSA na KLM, vše v rámci aliance Sky teamu. Nenaplňuje se moje obava, že by mi někdo kontroloval váhu palubního zavazadla. Vzhledem k počtu objektivů nejenže bych se do 8 kg nevešel, ale ještě by mě někdo mohl podezřívat, že s nimi obchoduji.
Odbavení i check-in probíhá bez potíží. Akorát Pavel si vzpomene, že potřebuje na záchod ve chvíli, kdy už jsme poslední na řadě na odbavení do letadla, i když měl předtím 40 minut čas.Během přeletu do Amsterodamu se nic zajímavého neděje. Po příletu tam se snažíme rychle najít správnou odbavovací místnost. Během přesunu nás stačí ohromit obrovské cibule amarylisu ve velikosti žlutého melounu. Holandsko je zkrátka země květinám zaslíbená. Za pozornost ještě stála socha, ve tvarz sedících lidí, která zýroveň sloužila jako lavička. Lehce nás vyděsila fronta před přechodem do prostoru pro lety mimo EU. Naštěstí, s drzostí naší vlastní ,jsme se jí vyhnuli skrze priority line, protože jsme letěli přece se Sky teamem a ten měl naštěstí přednost. Veškerý náš spěch byl ale zbytečný, protože díky bezpečnostním prohlídkám je odlet zdržen o hodinu a my tak odlétáme až v 10:50.
Na této cestě toho hodně pro mě bude "poprvé" - je to můj první výlet do USA, první cestování mimo Evropu, první let delší než 3 hodiny no a taky první let letadlem typu Boing 747-400. Obrovské letadlo - to je přesně první pocit, co jsem měl. No dobře, jestli někdy poletím Herculesem, tak svůj dojem opravím, ale teď mi ta 747 přijde jako dost velký letadlo. Má to tu výhodu, že první hodinu letu, z 10,5 celkem, věnuji zkoumání všeho okolo.
Každý cestující má pro sebe svůj vlastní LCD display, kde si může pustit hudbu (odhaduji že v nabídce je přes 200 hudebníchskupin), filmy, číst zprávy, sledovat informace o letu a hrát hry. Výborná věc, člověka to na chvíli taky zabaví. Teplé jídlo během letu dostaneme 2x. Jídlo mi přijde poměrně kvalitní, hlavně byl hodně dobrý dezert (nějaká šlehačka s ananasem a pod tím kus dortového těsta). Čistě pro záznam: předkrm houska s camembertem, první chod byl salát s kuskusem, rozinkami a olivami, druhý chod rýže s kuřecím masem s indickou omáčkou a zmíněný dezert. Druhé teplé jídlo začalo studeným těstovinovým salátem, pokračovalo minipizzou a končilo ovocným salátem (jablko, ananas, žlutý meloun). Co je ale lepší něž jídlo jsou obaly, ve kterých je jídlo zabaleno. KLM na graficích a designérech asi opravdu nešetří. Možná je to dáno i tím, že už mám profesionální deformaci a těchto věcí si více všímám - nenapadlo mě, udělat si fotky, tak snad při letu nazpět. Deset a půl hodiny je opravdu dlouhá doba, cestu si krátím občasným spánkem a čtením Švejka na Kindlu.
Nad San Francisco přilétáme něco po poledni místního času.Před přistáním celé město obkroužíme a máme tak úžasnou příležitost si ho prohlédnout z ptačí (chcete-li letecké) perspektivy. Člověk se přitom neubrání vzpomínkám na dobu, kdy hrál SimCity, vypadá to úplně stejně. Ostatní spolucestující mluví o tom, že toněkdo navrhnul podle pravítka, prostě na to z prahy nejsme zvyklí. Přistání je hladké. Před imigrační kontrolou máme obavy, ale všichni procházíme v pohodě, až na Honzu s Mirkou, kteří naneštěstí vyfasují nepřijemného imigračního úředníka. Na letišti nás čeká Mortis, vysvětluje systém MHD a my si kupujeme lístky na metro (tady se mu říká BART) do centra za 8,1 dolaru. Člověka napadne, že ti amíci jsou těmi Simpsnovými úplně posedlí. Mortis nám vysvětlí, že jde o zkratku Bay Area Rapid Transport.Po 30 minutách vystupujeme na stanice Powell. Při východu z metra člověka překvapí, jaký je na ulici rušný život a taky počet bezdomovců. Překvapení na výškou, typem a množstvím mrakodrapů ani nezmiňuji.
Hotel máme v čínské čtvrt asi 10 minut od metra. Dostali jsme pokoj, ktrý je v 5. patře a je rohový, takže máme výhled do všech 4 stran. Hotel je průměrný, ale co by člověk chtěl za cenu 84 dolarů za pokoj a ano, na přespání to bude stačit. Pavel se chtěl blýsknout svojí perfektní neznalostí angličtiny a použil slovo "extra" a tak ho recepční s úsmšvem opravil na "different. Než půjde na první prohlídku města, dáváme si 45 minut času na vybalení a sprchu. Kromě BARTa tu jezdí i kombinace podzemních a nadzemních tramvají. Využíváme je, abychom se přiblížili k vyhlídce Twin Peaks, odkud je fantastická podívaná na město. Z tramvaje přestupujeme ve čtvrti Castro, která je rájem gayů a lesbiček, ostatně, jako prý celé San Francisco. Sem tam nějakého hošana i potkáme. Na vyhlídku pokračujeme autobusem. Některé zastávky jsou označeny pouze žlutou barvou na sloupu elektrického vedení. Ostatně i to je často zbytečné, protože autobus zastaví na mávnutí, pokud někdo chce být nabrán po cestě.
vyhlídka (samozřejmě dostupná autem)
nákup jídla (množství, kvalita, úslužná obsluha, zabalení do tašek), safeway
zpátky nahotel
jdeme na jídlo
americké bistro (steak sendwitch), kuchař se nezastaví
usínám u botebooku
Autor: Superadmin NETservis | Sekce: USA - západ 2011 | Tisk | Poslat článek známému